Z pohledu koníků...

Zde najdete příběhy postupně všech koníků z našeho ranče. Bude to udělané jako že to vyprávý koníci, opravdu samozřejmě nemluví :).

Mína

Ahojky, já jsem Mína :).

Jsem Hanoverka, tmavá hnědka a jsem dcera slavné drezuračky Čarodějky, kterou znáte z ranče U dvou koní. Můj táta je Andalusan Taur, ano, toho znáte z našeho ranče. Narodila jsem se v teplé stáji ranče U dvou koní. S maminkou nás tam nechali asi dva dny, pak nás pustili poprvé na pastvu a já spatřila celý ranč. Bylo to úžasné...tolik koní, další stáje a lidé, nejdřív jsem si myslela, že budu bydlet tady, ale asi po dvou týdnech nás naložili do takového těsného přívěsu a odvezli mně i maminku na jiný ranč. Jmenoval se Zlatá podkova a je to tak dávno, že to byl ještě ten menší a starší ranč Zlatá podkova. Po vystoupení z přívěsu jsem opět uviděla stáje, koně a lidi. Byla jsem trochu zmatená, proč nás sem odvezli, ale maminka mně pořád uklidňovala, zdálo se mi, že to tu snad zná. Pak se nakonec ukázalo, že maminka to tu opravdu zná, a že tady odtud pochází můj tatínek, kterého jsem ještě neviděla. Odvedli nás do celkem prostorného boxu, ten box byl vedle dalších dvou boxů, kde bydleli koně, jež jsem neznala, ale ne na dlouho, maminka ty koně znala a představila mi je jako Gabilana, Pelgrima, Taura a Sedara. Taur byl můj tatínek. Zezačátku jsem se ho trošku bála, protože byl velký, mohutný a trochu divočejší. Ale po delší době jsem s ním dobře vycházela a on se ukázal jako výborný táta a super kámoš na hrátky a prúšvihy na pastvině :D.

Stálé hrátky a čas s maminkou však netrvaly věčně. Jednoho dne, když už jsem uměla zvedat nohy ke kováři a skoro celé dva dny jsem vydržela bez maminky, přišli k našemu boxu (já a maminka) a najednou ji začali odvádět (myslela jsem si, že je to jako vždycky, odvedou ji ráno, přivedou odpoledne), ale teď to bylo jiné. Neodváděla ji Stela jako obvykle a už vůbec nebylo ráno, bylo odpoledne. Maminka asi věděla, co se děje a nějak moc se se mnou loučila, prý ať se nebojím, že se brzy uvidíme - nechápala jsem... Když ji odvedli, pustili mně na pastvu za ostatními koňmi, hráli jsme si tam a já doufala, že maminka večer přijde.

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, proč odvedli maminku. Každé hříbě se musí v určitém věku odstavit od maminky a pokračovat ve výcviku na dobrého jezdeckého koně. Bylo mi smutno, ale na to jsem si později zvykla. A navíc maminka mně pravidelně navštěvovala společně s jinými koňmi z ranče U dvou koní. A když mi bylo smutno, byl tu přece ještě tatínek. Uklidňoval mě.

Můj výcvik dále pokračoval, až přišla chvíle mně obsednout. Nejprve jsem si musela zvyknout na sedlo a uzdu, až mi to plně nevadilo, začala mi Stela zatěžovat hřbet takovým těžkým pytlem, zpočátku se mi to vůbec nelíbilo, ale pak jsem si zase zvykla. Jednoho dne jsme cvičili na jízdárně a to byl den, kdy se na mně Stela poprvé pokusila jet. Bylo to jiné, než když byla na zemi a já vozila ten pytel....nyní mi nedávala pokyny a pobídky ze země, ale ze sedla, zdálo se mi to těžké pochopit, ale brzy jsem se to naučila. Pak následoval výcvik skoků (což mně hrozně bavilo :)) a pak zápřah - to už jsem byla celkem zkušená, školní, dokonce i parkurová klisna. V zápřahu jsem poprvé jela ještě s jedním koněm, myslím, že se jmenovala Shantal, ta mně uklidňovala, pak se to  zdálo být lehčí a lehčí a nakonec jsem patřila mezi poslušné koně do vozu, které měl Joska moc rád :).

No a teď už žiju na novém ranči Zlatá podkova, je tu více místa a nových koní a maminka mně stále chodí navštěvovat. Už mi alene vůbec není smutno, nejsem tu totiž sama s tatínkem, narodilo se mi překrásné, mé první hříbátko Zafírek :). Jeho tatínkem je Satan, francouzský jezdecký kůň (plemeno), který je černý jako uhel a divoký jako Dábel (Proto jméno Satan-ďábel :p) :), samozřejmě je z ranče U dvou koní :).

Sedar

ÍÍÍÍhoj!!

Tak mně tu máte-snad nejznámějšího a nejzkušenějšího koně z ranče :).

Začneme od doby, kdy jsem se narodil.

Dnes 7.7. roku 1998 v 6:25 začínala mít moje maminka Namira Sweet-V první známky porodu.

Trvalo to 3 hdiny, než jsem ji poprvé spětřil. Stela, tehdy jí bylo 10 let, byla ve stáji už od minulého dne a pozorně maminku hlídala, moje maminka totiž patřila jejímu trenérovi, který trénoval společně s ní i Sáru z ranče U Dvou koní, ta byla se Stelou ve stáji a čekala na porod také.

Okolo půl desáté dopoledne to začalo. Maminka začla rodit. Stela se Sárou okamžitě zavolali veterinářku, trnéra a ostatní, aby mohli Namiře když  bude potřebovat pomoct. Bylo to velké překvapení, když jsem přišel na svět i s mím druhým bráškou :).

Stela se o mne hned postarala jako první, protože mne Steliny rodiče koupili.

Od té doby, co jsem už uměl chodit, běhat i skákat, tak mně učila Stela zvykat si na ohlávku. Později jsme se učili i chodit na vodícím lanu a zvedat nohy. Chodil jsem s mamkou na procházky, na pastvu, dokonce jsme i někdy jeli na výstavy. Zkrátka jsem si užíval.

Ale pak přišel odstav. Byl jsem moc smutný, ale pak jsem, si zvykl a dokonce jsme se někdy i setkávali. Stela byla teď ještě víc se mnou. Přestěhoval jsem se do protější budovi, kdy jsem měl box vedle takového poníka, na kterém Stela jezdila, myslím, že se jmenovala Cherry a byla to bílá Shetlandka.

Asi tak o rok později jsem už uměl základní povely-zvednout nohy, chodit na vodítku, nevadila mi ohlávka, nevadilo mi sprchování.

Po dvou letech mi začal pořádný trénink. Stela a občas i moje druhá starší ošetřovatelka se mnou více trénovala chůzi na ohlávce a dokonce mi někdy zatěžkávali hřbet takovou dečkou.

A pak to přišlo. Už jsem v hubě strpěl i uzdu, když mi přišel den, kdy mne obsedli. Bylo mi tři a půl roku a jednoho dne, myslím, že tenkrát snžilo a bylo to někdy odpoledne, mne vzala Stela se starší ošetřovatelkou a byla tam i Sára, na vnitřní jízdárnu. Nevěděl jsem, co se děje....tolik lidí...a ještě Sára nesla (tenkrát jsem nevěděl, že se to jmenuje sedlo :p) nějakou...no...vypadalo to jako nějaká velká dečka, ikdyž to zdaleka dečku nepřipomínalo :p.... Takže jsme přišli na halu, Stela se se mnou rozehřála, byl jsem na ohlávce s vodítkem a ještě jsem měl bandáže, což mi trochu vadilo a tak jsem byl ještě víc nervózní. Po rozhřátí ke mně Stela i s ošetřovatelkou přistoupila a Stela si lehla na můj hřbet, no, na to už jsem byl zvyklý a zůstal jsem klidně stát. Pak mi položili na hřbet podsedlovou dečku, kterou jsem také znal, pak Stela ještě párkrát zopakovala tu pozici. Poté mi dali očichat tu velkou "věc", co vzdáleně připomínala dečku :D. Očichal jsem si jej a zjistil, že mi to neublíží, a tak jsem byl klidný, ikdyž mi to pokládali na hřbet. Později jsem musel strpět i podbřišník, to byli kruté časy! Ale to bych Vám toho musel převyprávět ještě hooodně moc, takže trochu poskočíme :).

Asi v pěti letech jsem jel na své první závody. Byl to parkůr-100cm. Moc jsem se těšil a Stela také :). Měl jsem tehdy obrovskou "radost ze života", byl jsem mladý hřebec na svých prvních závodech :). No..Stela se mnou mněla menší problémy, ale zvládla mně :p. Nakonec z toho bylo druhé místo!

No a to první druhé místo odstartovalo mou kariéru parkurového koně. Tréninky, závody, vyjížďky, tréninky, závody....pořád do kola a občas nějaké zpestření. Byl jsem v parkuru opravdu dobrý! :)

Později mne Stela začala učit drezuru, bylo mi asi sedm? Touž jsem byl dost klidný a dost jsem se uměl soustředit. Drezura mne hned chytla a taky jsem jezdil závody s takovým zapálením jako parkur.

Když bylo Stele 19-mně devět, tak se Stela přestěhovala na svůj vlastní ranč a já už jsem neviděl každý den Sáru a koně ze stáje, byl jsem sám s ostatními třemi koňmi na Steliném ranči :(. Pak to samozřejmě byl můj domov :). Závody, tréninky, občas něco nového.........

Po dvou letech jsme museli koupit větší pozemek, ptž Stelin "malý" chov se začal rozrůstat, až nás bylo kolem 20ti :). A jelikož jsem byl už se dá říct zkušený a hodně úspěšný hřebec, mohl ze mně být skvělý plemeníka mít spoustu dobrých potomků :), a tak se ze mně stal plemeník :).

Nyní jsme na stejném ranči, je tu spousta koní, je tu Stela i další noví lidé, které mám rád a dokonce už mám i se svou, dá se říct stálou "manželkou" :D Vločkou z ranče U Dvou koní syna Torfyho a nedávno swe nám narodila dvojčata Fausta a Stormyho.

Jsem moc vděčný Stele za to, že o mně moc dobře pečuje a také ostatním pečovatelům! Také chci poděkovat Sáře, která mne odnaučila okusovat dvířka boxů! :D

Váš Sedar